Zpráva z planety AKVAROMALAM



(6.8.2008, Indošek) "Maminko, mám žízeň. A kde se vlastně bere voda?" Vzpomínáte? Jistěže. Bylo by smutné, kdyby to bylo pryč stejně rychle, jako konec letošního tábora. A tak vám posílám krátkou zprávu o tom, co se na Zemi a na planětě Akvaromalam odehrálo...
Nejdřív jste bojovali o to, kým vlastně budete. Stali jste se hrdými Australany, Brazilci, obyvateli Pobřeží Slonoviny nebo Japonska. Pak hledali svoje vládce, společně začali poznávat a velebit své státy. Když jste byli v nejlepším, zastihla vás zpráva, že se na Zemi blíží obrovský meteorit. A tak jste zbalili nejnutnější věci a utíkali do hor - mnozí strávili pod širákem svoji první noc v životě. Ráno jste se z novin dozvěděli víc, než by jste si přáli, ohořelá louka a zbytky doutnajícího meteoritu to potvrdily - katastrofa. Mnozí oslepli a zbylí jim museli pomáhat - nejen přežít, ale také bojovat proti zdivočelým stromům - Trifidům. Naštěstí se našel brzy lék a zrak se všem vrátil.


Většina vody ale byla nakažena, stejně jako déšť. Začaly nesmyslné boje o vodu - na jejichž konci byly vyschlé nádrže většiny států. Bylo na čase se spojit a společně začít hledat řešení "někde venku". Ano, ve vesmíru. Během několika dnů se ve vesmírném středisku NASA stal z každého specialista, který byl vycvičen pro určitý úkol. Společně jste sedli do rakety a letěli jednoho večera do neznáma. Dosedli na planetu Akvaromalam a nejdřív každý sám šel noční krajinou na průzkum. Pak jste vyrazili na další zkoumání společně - na túru. Zakrátko se podařilo na planetě narazit na vodu, dva roboti navrtali jakýsi pařez, ze kterého začala zurčet voda. Ale jak ji dopravovat na Zem? Transporty tankery byly vysilující. Začal se budovat vesmírný vodovod.
No, nebudu to zdržovat. Teleportem se posádky států dostaly v noci zpátky, radovaly se, uspořádaly společně olympiádu. Už to měl být konec, už se mělo jen oslavovat. Jenže Beďa si spletl teleport s vodovodem a - ucpal jej. Ještě se musela narychlo vypravit raketa s pilotem Sniperem Fintilem, který nechal na Zemi svou milou - kosmická lovestory drala slzy do očí...


Akvaromalam. Malamoravka. Už jsme zpátky. Vítejte na zeměkouli. Škoda, že nikdy neuvidím, jak se vynořujeme, jak jdeme proti vám, v záři světel, v kosmických helmách... Doufám, že vy jste to viděli dobře, že jste na chvíli byli skutečně ve vesmíru?! Byla nám čest, vám tam dělat průvodce.
Až si půjdete natočit vodu z kohoutku, až otevřete víčko petky... Třeba si vzpomenete na jakousi planetu, kde neexistují prostor ani čas, jenom sny. Sny, které nám nikdo nevezme...



© Indošek

(c) 2008