... indiánský tábor Malá Morávka

Sruby Green Valley

Starý srub

Motto: Vzpomínky jsou nesmrtelné...

srub v Zeleném údolí, zima 1996 Moje první vzpomínka na srub je někdy kolem roku 1985. Tehdy se totiž začal stavět. Několik bláznů kolem P.S. Dukla Lutín začalo budovat přízemní "sušárnu". Místo ní vyrostla chata a stala se nedílnou součástí Zeleného údolí. Na Morávku se mohlo jezdit nejen přes krátké léto, ale po celý rok. Kdo tam byl, tomu se určitě vybaví charakteristické vrzání dveří nebo dusot kanad, když někdo přicházel dovnitř. Morávka (a tedy i srub) se pro mne stala druhým domovem, místem, kde jsem lecos zažíval poprvé. První velká láska, první básnička napsaná pro ni, první probděná noc, první opravdové přátelství, ... Na konci října 1997 první velká ztráta. Zazvonil telefon a Kája mi řekl, že shořela Morávka. konec srubu, říjen 1997
Když jsme s Pštrosem večer přijeli, byla už tma, ale o to bylo všechno strašnější. "Ticho a prázdno se špatně popisují." Beze slov jsme tam chodili po spáleništi a cosi zmateně hledali. Kus něčeho, co by připomínalo dům našeho mládí. Nikdo jiný to asi nepochopí. Stejně jako moje máma nepochopila, proč mám jakýsi očouzený krabatý špinavý hrnek na naleštěném stole a hodila jej do popelnice. Potom nemohla porozumět ani tomu, proč jsem ve svých jednadvaceti letech s brekem vyběhl před barák a nevrátil se, dokud jsem nepřehrabal celou tu popelnici. Ten hrnek má dodnes v mém pokoji místo, ať vypadá jakkoliv. Je totiž z Morávky. Už nikdy se asi nedozvíme, co se tehdy stalo. Verzí je několik. Od těch schizofrenních až po možné. Zlí lidé jsou všude. Měli důvod, možnost... noc před tím vyhrožovali.

Garage Jívová

Motto: "Když člověk odněkud odchází a neuvědomí si to, je mu pak ještě hůř..." /Salinger/ stavba Garage, podzim 1998 stavba Garage, podzim 1998

...a proto trvalo dlouho, než jsem aspoň částečně vymazal z hlavy spáleniště, které zbylo po srubu pod Čertovou horou. „Náhradní„ vyrostl rok po požáru, tedy na podzim 1998, ale na Jívové a ze začátku jsem si na něj nemohl zvyknout - to kvůli Morávce... Čas rány zahojil a teď jsem za něj rád. Stojí asi dva kilometry pod Jívovou a nese neoficiální název Garáž. Ten název mě napadl, když Issak srub ve svých plánech značně předimenzoval a Myšák prohlásil, že by v prvním patře mohla parkovat auta.

Ovšem přichází březen 2009 - a další rána. Pravděpodobně 8. března někdo zapálil Garáž u Jívové. Shořela do základů. Nový srub už se na tomto místě stavět nebude. Už jsme na to skorem zapomněli. Na ten pocit, kdy mlžnýma očima přejíždíme po místě, kde stával srub, kdy vztekle prohrabáváme popel, abychom našli aspoň kousek něčeho, co nám bude připomínat staré příběhy. Nepřipustíme si to nikdy až do chvíle, než před námi znovu vytane spáleniště a uprostřed toho všeho komín, jako hrdinný pomník zkázy. Je to vždy stejné. Stejně divné, nepochopitelné, prázdné. A je to zase tady... nové bodnutí nožem ...Garáž. Stála u Jívové deset let. Březen 2009 píše konec jejího příběhu. Otázky jsou vždy stejné: Kdo, proč, jak? Odpovědi chybí. Chybí viník, důvod - něco, k čemu obrátit svou zlost. Je to totiž víc, než když vám mořský příliv zboří na špatném místě postavený hrad z písku. Tady někdo schválně ublížil. Co bude dál? Na to je příliš brzy. Jisté je, že tam, kde stála Garáž, už nový srub nevyroste. Ne, samozřejmě, že tam neshořelo oněch deset let našeho života. Ty příběhy nikdo spálit nedokáže. Vzplanul ale další záchranný kruh, další únikový východ ze stereotypu, další prám převážející do snů. Buďme ostražití…

Tančící dům

Příběh srubů a vlastně celé Morávky málem nečekaně skončil v roce 2002. Po více než dvacetileté éře jsme zjistili, že pozemky patří Lesům a kuchyňka s dřevárkou (poslední pevné budovy v Green Valley) se budou muset odstranit. Dřevárka padla v létě 2002. Dancing House, podzim 2004 Dancing House, zima 2005 Mezitím se podařilo Pštrosovi vybavit povolení a tak se kvůli kolaudaci musela dřevárka zase rychle postavit. A když už, tak pořádně. Stavět se začalo v létě 2003. Tehdy také vznikl název Dancing House – tedy Tančící dům. To kvůli tomu, že se pracovalo s vodní váhou a zároveň se muselo navázat na léty pokroucenou budovu kuchyně. Výsledek byl nasnadě. V roce 2004 jsme srub zateplili a tak se dá v Green Valley zase po letech pobývat celoročně. V prvním velkém testu srub obstál v únoru 2005, kdy jsme tam týden přebývali v dvacetistupňových mrazech…


© Indošek, 2005

Novinky

(c) 2000-2005