Deník 6. oddílu

--zpět na celotáborovou hru--
1. den
Do GV jsme dorazili zhruba v 11:30, přivítal nás prudký déšť. Vedoucí se ale nedali zastrašit a neohroženě se vrhli do svých vozů. My jsme si vyšlápli cestu lesem. Jako první bod programu nás čekalo rozřazení do tee-pee a hangárů a potom Indošem vedené rozdělení do družstev. Následoval oběd v podobě lahodného guláše, po chvilce osobního volna nás čekala velmi napínavá hra o vedoucí, ve které jsme byli jednoznačně poraženi 4. oddílem, který si za své vedoucí vybral Verču a Pospu. K večeru jsme hráli hru Sever proti Jihu ve které naše družstvo samozřejmě všechny porazilo (s malou pomocí 4. oddílu). Během hry člen našeho družstva (Pepa) našel záhadný kufr, který byl zamčený kódem. Po delší době se nám ho podařilo otevřít čísly 1.7.9.6. Zjistili jsme, že kufr patří jistému Johanu Kasparu Weissovi, uvnitř kufru jsme nalezli 12 kostek, 4 svíčky, 2 péra a staré boty.

2. den
Ráno druhého začalo budíčkem pod vedením Skota a Zuzky. Následovala snídaně a po ní nástup. Na tom jsme se dozvěděli, že naším úkolem bude sehnat co nejvíce informací o Johanu Kasparu Weissovi. Naše družstvo získalo velmi kvalitní informace nejen o J.K.W. ale i o jeho rodině. Během druhého dne se Tučňák pasoval na našeho "kapitána“. Po obědě jsme se vydali ve směru buzoly ke čtyřem břízám, kde na nás čekal dopis od Jana Kašpara Weisse. Večer byl pro nás připraven táborák, u kterého, se našemu "kapitánovi“ podařilo dokázat, že naše mise do MM byla úspěšná.

3. den
Ráno začalo rozcvičkou, hygiena, snídaně a po ní každý oddíl dostal za úkol postavit na nástupišti svůj totem. Maku napadlo že bychom mohli postavit kostky, jeden ze symbolů na náhrobním kameni rodiny Weissovy. Do práce se pustilo celé družstvo, první kostku svázala Maku a Hasička a druhou Janča a Tučňák. Nakonec se ukázalo, že náš totem je nejhezčí. První družstvo stavělo totem ve tvaru runy, sedmé družstvo boží oko a deváté kříž. Po obědě se celý tábor vydal na Čertovu horu, na které nás čekala hra "hledání run“. Náš oddíl podle očekávání zvítězil. Dalším úkolem bylo přenést naše runy do tábora. To se nám podařilo a uhájili jsme předchozí vítězství. K večeru jsme vyráběli kopie run ze sádry.

4. den
Den začal doděláváním run, do práce se zapojili i nejmladší členové našeho oddílu. Hlavní novinkou tohoto dne bylo, že začínají zkoušky a to Mlčení, Štronzo, Hladovka, Paměť, Bdění, Slepota, Bolest a Síla. Ještě před obědem jsme hráli hru ,,Detektivka“, ve které nás bohužel porazilo 9. družstvo. Po obědě jsme museli posvětit naše nové runové kameny, a aby se nám to podařilo, potřebovali jsme k tomu přírodní živly: oheň, vzduch, zemi a vodu a navíc vymyslet modlitbu pro Odina (boha run). Abychom se setkali s Odinem šli jsme večer na kapličku, (kterou předělali bratři Weissové na kamennou) nad Morávkou. Pod kapličkou jsme odříkali modlitbu, která na Odina velmi zapůsobila a runy nám až s přehnanou radostí posvětil. Večer naše družstvo čekala první hlídka.

5. den
Dopoledne jsme hráli hru díky které jsme se naučili rozumět runám. Odpoledne jsme šli na túru do teď již neexistujícího Morgenlandu. Naše družstvo v čele s Tučňákem, dorazilo jako druhé, ale nakonec jsme stejně čekali na 1. oddíl (ten co má podkovu pro štěstí). K večeru nám Indoš dovezl spacáky a jídlo. Nocovali jsme v horní části louky. V noci nás se Stonem čekala zkouška bdělosti, ve které už nám stačilo vydržet jen 55 minut a měli bychom to v kapse. Při našem probuzení jsme zjistili, že se k nám v noci přivtěřil jeden z instruktorů (nejspíš mu chudáčkovi bylo smutno). Cestou zpátky v nás doutnala naděje obchodu v Malé Morávce. Bohužel zbytečně. Až na brzké ranní vstávaní byl 5. den velmi vydařený.

6. den
Ráno jsme se vrátili z Morgenlandu. Potom se nejdůležitější členové družstev (2. tee-pee) sešli nad deníkem Johana Kaspara Weisse. Velmi náročný překlad z run jsme zvládli ani ne za půl hodiny. V deníku jsme se dozvěděli o jeho životě, mládí a o Morávce v roce 1735. Po obědě jsme hráli hru na procvičení run, ve které jsme zvítězili a dále se držíme v čele naší tabulky:). Večer jsme dodělali deník a šli spát, divné věci se ale začaly dít ještě tu noc. Na hlídku přišel neznámý muž, který tvrdil, že se jmenuje Lukáš a také se zajímá o případ J. K. Weisse. Řekl nám, že mu máme vydat všechny důkazy, které nám nepatří. Duchapřítomný Mates ale zaběhl pro vedoucí a ti se společně s nejstaršími hochy vydali Lukáše hledat. Bohužel se jim nepodařilo ho chytit.

7. den
Ráno sedmého dne jsme nalezli na trůnu dopis, který byl zabodnutý starým nožem (nůž nepatřil nikomu z tábora). V dopise stálo, že máme věci které nám nepatří, a že je máme vydat Hansovi, včetně deníku J. K. Weisse. Takže se všechna družstva dohodla, že bychom měli deník zfalšovat a Hansovi dát nepravý. Dále v dopise stálo, že deník máme odnést do boudy u lesní školky, musí ho odnést jeden člověk a nesmí být sledován nikým z tábora. Tak jsme se pustili do falšování deníku, náš oddíl se rozhodl držet původní osnovy deníku. První stranu, na které je obraz vlka, vytvořil Tučňák a musíme uznat že se dílo povedlo. Zbytek deníku (text) tvořilo celé družstvo takže bylo příjemné zjištění že skončil na krásném druhém místě. Nejhezčí deník mělo deváté družstvo. Celý tábor se rozhodl, že deník do boudy odnese Orion. Mezitím vedoucí požádali chlapce z pátého tee-pee aby šli k boudě hlídat, v lese strávili asi tři hodiny, ale nic zajímavého neviděli.

8. den
Ráno každé družstvo nominovalo svého zástupce, který se má jít podívat do boudy na náš deník (za nás byl nominován Lečo). Při návratu do tábora jsme zjistili, že se Hansovi zvláštním způsobem podařilo deník vzít. Ale to nás nechalo chladnými, je přece falešný. Tento den byl ve znamení hledání klíčů. První klíč byl u Klíštěte, kam jsme dorazili jako první ale bohužel se nám nepodařilo klíč najít. Další klíč jsme měli hledat podle textu a mapky. Byl ukryt v lese, nedá se říct, že území, na kterém jsme měli hledat, bylo velké ale i přesto jsme hledali asi tři hodiny. Po velmi, velmi, velmi dlouhé době se Tučňákovi podařilo klíč najít a stal se dnešním hrdinou. Pro tento den jsme měli všichni klíčů dost a s velkou únavou jsme šli spát, po celých deseti minutách spánku, přišel Pospa, ať se připravíme na noční hru. Bylo to hledání KLÍČE! Ten se nám bohužel ulovit nepodařilo. Jediné štěstí našeho oddílu bylo, že v noci pršelo a nám odpadla hlídka.

9. den
Tento den byl odpočinkový, poněvadž celý den pršelo. Zatímco jsme poslouchali, jak déšť bubnuje na plachtu tee-pee a demoluje nám tábor, se někde venku v lese chystala hra, týkající se hledání klíče. Před hledáním klíče byla střelba ze vzduchovky, u které se mělo ukázat pořadí u klíče. Ukázalo se nejen pořadí ale také to, že našemu oddílu střelba vůbec nejde, takže jsme vyráželi jako poslední. Tentokrát byl klíč schovaný v láhvi na kladce, naším úkolem bylo ji sestřelit. K naší smůle v lahvi klíč nebyl, o to víc nás to mrzelo, když jsme se dozvěděli, že tu byly klíče dva.

10. den
Den začal hrou „Sever proti Jihu“, ve které náš oddíl prohrál 1:3 (možná to bylo způsobeno absencí Tučňáka, kterého neuvěřitelně bavilo sedět ve vězení). Během hry se kapitánovi sedmého družstva stala nehoda, za kterou mohla jeho vlastní nešikovnost ale i přesto pan Krecl simuloval, jakoby snad šlo o zlomeninu. Jeho úraz by se dal definovat jako (jeho vlastní slova) „malá ranka na holeni“. Po jeho urychleném odjezdu do Bruntálu jsme šli hledat další klíč. Ten byl tentokrát ukrytý u Dolního brodu, kam náš oddíl dorazil jako poslední. Naším úkolem bylo naplnit „malou“ jámu až po okraj lékařskou stříkačkou. Náš oddíl už ani nečekal úspěch, což bylo vlastně dobře, protože jsme opět žádný klíč nenašli. Večer jsme hráli hru O KLÍČ! Tučňák dorazil ke svíčce u které měl být klíč jako druhý, o to větší bylo jeho zklamání, když zjistil, že ho Stone už předběhl. Ve hře se ale pokračovalo, protože byla velmi zábavná. Tím desátý den skončil.

11. den
Začalo se hrou „Deky“ ve které jsme skončili na druhém místě, po napínavém souboji se 7. oddílem. Po té nastala asi nejúspěšnější hra našeho družstva za celý tábor. Naším úkolem bylo na různých stanovištích sesbírat suroviny a uvařit na Dolní louce panu Weissovi. Suroviny = vejce, sůl, brambor a kotlík. Když odmyslíme, že našemu oddílu ve finále chybělo jen vejce, sůl, kotlík a brambor, měli jsme velkou šanci na výhru. (Brambor jsme nemohli najít, na odemknutí kotlíku jsme neměli kód a vejce se nám rozbilo, a jelikož jsme ho měli ve stejném hrníčku jako sůl…). Pan Weiss naše jídlo schválil a slíbil, že nám za půl hodiny řekne kde je klíč. (nejdřív se nám zdálo zvláštní, že některým oddílům slíbil informaci sdělit až o půl hodiny později než nám a my nakonec vyráželi poslední) ale nakonec se ukázalo že je to jedno, protože Indoš a jeho Pták (Pštros) nám klíč vzali kvůli našemu nedostatku surovin. Další šanci jsme měli o půlnoci, akce se nakonec nekonala, protože členové našeho družstva tuto informaci nedokázali utajit.

12. den
Hned ráno byl nástup, který vedl Indoš, na kterém nám oznámil že náše družstvo je nejdůležitější článek tábora, takže je v podstatě vyloučeno, abychom měli nejméně klíčů. „Váš tým je tak silný nebo tak slabý, jako nejslabší článek“ pravil. A tak si ostatní oddíly sáhly do svědomí a uvědomily si, že by nám chtěly pomoct. Ze svých klíčů nám sestavily nápovědu „Schody kaple“. Kde se nacházel klíč, a mělo ho jít hledat jen šesté družstvo. Klíč jsme po hrůzyplné cestě po všech kopcích Morávky našli a vrátili se zpět do tábora. Následoval oběd, polední klid a po něm dlouho očekávané utkání Juniors × Seniors, atmosféra na hřišti byla bezchybná, Senioři si nezapomněli postěžovat na bolavé klouby a prodejné obecenstvo fandilo, jak nejvíce mohlo. První dvě výměny byly nerozhodně, ale v té další bylo vidět, že jsme lepší. Když jsme ale viděli slzy v očích našich milovaných Seniorů (1, kvůli hrozící prohře a 2, kvůli nedostatku Fastumgelu), nešlo to jinak, museli jsme je nechat vyhrát. Radost v jejich starých, unavených očích nás natolik uspokojila, že ani prohraná sázka to nemohla překazit.

13. den
Předposlední den už od rána pršelo, takže se elita GV sešla v druhém tee-pee a zůstala tam až do oběda. Po obědě jsme byli svoláni na nástupiště, kde nám dva neznámí muži (nevím jistě), předvedli věštbu z run, ve které jsme se dozvěděli, že dvanáctý klíč je někde blízko a že bychom měli sledovat vlky, kteří nás zavedou k Vlčí jámě. Vedoucí si tedy vzali svá družstva do tee-pee, kde se vedly zuřivé diskuze o místě, kde leží Vlčí jáma. Do večera se nedělo nic zvláštního, když se najednou z lesa ozvali vlci. Naše družstvo se okamžitě dalo dohromady (až na nejmladší členky družstva) a okamžitě se vydalo do lesa. K cíli nás dovedlo neznámé světlo. V jámě ležela truhla se dvanácti zámky, po jejím otevření našimi jedenácti klíči přišel Jiří Weiss a držel chybějící dvanáctý klíč. V truhle jsme objevili poklad rodiny Weissovy a plán na sestavení turbíny. V táboře nám Weiss poděkoval a každému dal minci. Následovala večerka. Noc se neobešla bez malé rozcvičky druhého a pátého tee-pee.

14. den
Nastala nejsmutnější chvíle, poslední den a s ním spojené loučení s našimi Seniory a Superhrdiny, kteří byli v Green Valley bohužel naposled. Tábor neměl chybu, děkujeme vedoucím a instruktorům. Tak zas příští rok.

text: Pořád Se Směje

--zpět na celotáborovou hru--


(c) 2010