ZIMNÍ TÁBOŘENÍ 2005 (25.2. – 2.3.)

Ortodoxní: Děda Látys, Ív, Ričrd, Mara Pekáč
Srubaři: Pštros, Mitaku, Ajka, Klamérka, Indošek

Za sněžnicemi... ÍV ÍV2

Byl už večer, když jsme se s Lenkou Klamérkou prokousávali uzoučkou stezičkou hledající mezi stromy naše údolí. Tolik sněhu tady teda dlouho nebylo. Čelovka chladně prořezávala tmu a skoro to vypadalo, že je to právě promrzlá tma, co tak křupe pod nohama. Sníh nejenže odřízl údolí od civilizace, ale také ho dokonale utěsnil zvukově, takže u východu z lesa bylo slyšet vybělené ticho… V sobotu ráno dorazil Pštros a také ortodoxní, kteří začali z Ára od čističky sysifofskou prací tahat veškerý materiál potřebný ku stavbě týpí a přežití v něm. Už odpoledne stoupal sloupek dýmu z lesa nad táborem a to bylo neklamné znamení toho, že ortodoxní jsou zabydleni. My s Pštrosem jsme se zatím bavili bobováním ze střechy Dansinghauzu. Po každé jízdě se s námi utrhl pás laviny, se kterou jsme pak dopadli a zabořili se až popás do sněhu na zemi. Tam jsme se pak několik desítek vteřin svíjeli v křečích smíchu. To už se stmívalo a my zahájili každovečerní návštěvu ortodoxních, aby nešli spát příliš brzy a v pět ráno už neškrábali prstíčky na naše dveře.

Sjezd Látys z podhledu Čištění komína

V neděli jsme se rozhodli vyčistit zanesený komín ve srubu. Nebyl to dobrý nápad. Vyrobili jsme si z jehličí štětku, jako závaží použili brousek a na provázku jsme začali kominické náčiní spouštět do doutnajícího komína. Během několika vteřin se pak stalo to, čeho jsme se obávali – provázek se přetrhl. Co dělat? Nalili jsme do komína petrolej, ovšem zapálit nešel. Přišla na řadu týpijovka, kterou se nám nakonec podařilo protlačit všechno až po záklopku, zadýmit celý ssrub, ale co teď, že? Už jsme mysleli, že večer odjíždíme, protože takhle topit nešlo. Naštěstí se zjevil z čista jasna na běžkách Bufet, se kterým se nám podařilo celý komín nazvednout a prošťouchnout. Večer už bylo slyšet klasické štěkání parní lokomotivy. Bufet sežral ve srubu i v tee-pee, co se dalo, a zmizel přes kopce někam směrem na Rudnou. Pštros odjel domů a vystřídali ho Mitaku s Ajkou.

ÍV2 Pohled ze srubu...

Dny i noci ubíhaly a ortodoxní kupodivu stále žili, jako by neuhazovaly ty největší mrazy za posledních minus dvacet let. Možná díky nové vychytávce – protože pod neortodoxními podlážkami, na kterých spali, měli zhruba deseticentimetrovou mezeru, pod níž oheň nasával vzduch z podlajningu. Museli jsme taky vyrazit na dřevo. Docela zajímavý zážitek, kácet suchary ve skoro metrových závějích! Také jsme se pokoušeli postavit sněžný hrad, ale než jsme dílo dokončili, přišli ortodoxní, aby učinili přítrž sporům, zda je lepší brodit se sněhem za pomocí sněžnic nebo bez nich. Ze srubu jsme nominovali Mitaka, proti němu se postavila indiánka Ív. Sněžnice sice utrpěly drtivou porážku, Mitaku se ale zase musel jít sušit. Jako odměnu si ale vychutnal nefalšovanou indiánskou masáž. Ve středu ráno začalo mohutné bourání a stěhování. Na bílé louce zůstalo jen několik šrámů od bot a sněžnic, které ovšem za pár dní zavane sníh. Zelené údolí bude ještě chvíli odpočívat…

Indiánka pózuje Povyšování

Před týpíčkem Skupivové foto

Zimní táboření 2008   
1999    2000    2003 (FBI)   
2004 (Záhada bermudského trojúhelníku)


© Indošek

(c) 2000-2005